Je islám anticivilizace?

Hadziandreou

Úvod

Je islám slučitelný s evropskou civilizací a nebo to je anticivilizace, která je našemu stylu života nepřátelská? Praktické projevy muslimských komunit v Evropě nám postupně potvrzují, že islám je nesrovnatelně agresivnější a intolerantnější než soudobé křesťanství, buddhismus, konfuciánství, šintoismus a další světová náboženství.


[obrázek evropský islám “Europe is the cancer, islam is the answer.” – a obrázek  “Islam will dominate the world“]

Chceme zdůraznit, že cílem tohoto článku není skrytá agitace čtenáře k přijetí křesťanské víry. Článek je psán s využitím náboženských pojmů a citací z posvátných písem z jiného důvodu. Když chceme posoudit, jestli islám je či není anticivilizace a protože islám nepochybně je svérázným druhem náboženství, tak je jen logické, že pokud ho chceme studovat a účinně analyzovat, je lepší to činit jeho vlastním způsobem, tedy používat Bibli a Korán jako důkazy.

Nevěřícího čtenáře prosíme, aby si při čtení tohoto textu pod jménem “Bůh křesťanů a židů” dosadil vlastní představu světového řádu, vlastní ideu správného a smysluplného lidství a bytí, čili své vlastní “něco”, protože i takoví lidé tvoří významnou a důležitou část naší společné evropské civilizace, o o jejíž budoucnost v tomto článku jde.  Myslíme si také, že to nejhorší, co se může dnešnímu sekulárnímu a obyčejným životem trápenému Evropanovi přihodit, je, když se o jiných náboženstvích při hledání duchovna a smyslu vlastního života dozvídá podrobnosti víry zprostředkovaně od Muslimů. Výsledkem této osvěty bývá zpravidla konverze na islám. Toto je totiž u nás v Česku významným zdrojem muslimských konvertitů už z doby první generace českých muslimů před 1989. Dnes se bohužel přidává ještě nový fenomén, který bychom mohli nazvat “sňatkový džihád”, tedy konverze k islámu motivovaná touhou založit rodinu a mít děti s muslimským partnerem (častěji) nebo partnerkou (méně často).

Při hledání odpovědi na téma anticivilizace z duchovního pohledu je nutné se zabývat možnými znepokojujícími souvislostmi mezi biblickou Apokalypsou a islámem. Čtenář zajímající se o islám by tuhle věci měl znát i v případě, kdy nevěří doslovnému výkladu obsahu diskutovaných textů Bible ani Koránu a nevěří v Boha jako bytost. Možná jsou zde uvedené informace jen veliká podivná náhoda, ale i tak by nikdo z nás neměl tyto informace podceňovat, protože se v předložených sděleních v každém případě skrývá starověká moudrost, která stojí za přemýšlení.

V naší evropské kultuře, která vychází mimo jiné z antické vědy a filosofie a návazných křesťansko-židovských tradic, je známý příběh o průběhu konce světa jako boje dobra se zlem. Tento příběh, který je podobný příběhům z jiných náboženství, podle biblické tradice napsal v prvním století našeho letopočtu apoštol Jan na základě prorockého vidění budoucí zkázy světa na ostrově Patmos a nazval ho Αποκάλυψη = Apokálypsi (česky překládáme jako zjevení či odhalení). V Apokalypse vystupují ďábelské bytosti, které zotročují lidstvo, nutí lidi, aby se jim klaněli, v jejich jménu se lidé vraždí, upadají do barbarství, tedy ničí si civilizaci. Nejznámější z nich je ďábelská bytost označená jako Šelma (řecky Θηρίον = Thiríon = Zvíře, Bestie, Šelma) se znamením čísla 666. Tento příběh o biblickém konci světa nakonec po všech strašných útrapách končí šťastně: Bůh dá zbylému lidstvu nový Jeruzalém (nové město je symbolem nové civilizace) a bude nové nebe a nová země, protože staré nebe a stará země v důsledku všech pohrom pomine. (Zjevení Janovo 21:1-2)

1. Návaznost islámu na předchozí zjevení
Islám (psáno  arabsky الإسلام znamená v překladu podrobení se, podřízení se, vzdání se) vznikl o několik století později, než byla sepsána Apokalypsa a další součásti Nového zákona. Islám vznikl v sedmém století našeho letopočtu na Arabském poloostrově. Islám prezentuje sám sebe jako pokračující náboženství, které napravuje a zdokonaluje křesťanství a židovství, jenž islám označuje za “starší nedokonalé islámy”. Klerikové islámu prezentují islám jako náboženství míru (arabsky سلام = salám = mír), které v sobě obsahuje křesťanskou a židovskou víru v jakési vylepšené formě seslané Alláhem. V tomto duchu také v Evropě probíhá nábor nových oveček do islámského stáda.

Korán skutečně obsahuje mnoho textů přímo převzatých z posvátných textů křesťanství, judaismu i zoroastrismu. Islámské právo شريعة = Šárí’ah v sobě téměř beze změny obsahuje starobabylónské zákony Asýrie a Chaldeje včetně známého zahalování žen, tělesných trestů, poprav kamenováním nebo stínáním hlavy, sekání údů atd.


2. Je Mohamed předpovězen v Bibli?
Podle islámských kleriků byl Mohamedův příchod v Bibli předpovězen Ježíšem Nazaretským. Existence prorockých předpovědí je totiž pro teologický důkaz návaznosti a souvislosti různých náboženství blízkého východu mezi sebou velmi důležitá. Tolik potřebný islámský důkaz se opírá o větu, kterou řekl Ježíš shromážděným apoštolům, když se s nimi loučil:

Já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky. Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.” (Evangelium podle Jana 14:16-17)

Podle křesťanů je tímto přímluvcem, utěšitelem a duchem pravdy Duch Svatý posílaný k lidem od Boha Otce, jenže podle muslimů je tímto utěšitelem a duchem pravdy prorok Mohamed. V originálním řeckém znění je přímluvce, utěšitel psán jako παράκλητος = paráklitos. Islámští klerici s tím polemizují a hlásají, že v Bibli se stala chyba a mělo tam být správně napsáno περικλυτος = periklytos, což znamená vznešený či slavný, arabsky přeloženo Ahmed, tedy možná varianta jména Muhammad. Obě řecká slova obsahují stejné souhlásky a v logice arabského jazyka, který upřednostňuje souhlásky před samohláskami, se zdá, že mezi oběma slovy není téměř žádný rozdíl, jenže řečtina není arabština. Podle muslimských kleriků by Ježíšova slova zněla v českém překladu takto:

Já požádám Otce a on vám dá jiného Vznešeného, aby byl s vámi na věky. Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude.

Jenomže Ježíš sám sebe nikdy neoznačoval za vznešeného ani slavného, ale mluvil o sobě skromně jako o “synovi člověka”. Proto slovní spojení “jiný Vznešený” nedává smysl. Mohamed také s apoštoly nemohl zůstávat, neboť se narodil až půl tisíciletí po nich a zcela nepochybně byl lidmi poznáván, viděn a jak známo, široce přijímán.

3. Rozdíly mezi islámem a křesťanstvím i židovstvím
Není to jediné pomatení biblických událostí, které jsou v textu Koránu z důvodu potřebné legitimizace návaznosti islámu na křesťanství obsaženy, ale na rozdíl od Bible jsou formulovány zmateně a nepřesně. Podrobně se jimi zabývá například kniha ex-muslima Ibn Warraqa, “Proč nejsem muslim”, v českém překladu ISBN 80-7220-234-0, nakladatelství Votobia 2005. Je to například popletení několika starozákonních proroků, dále ztotožnění Miriam, sestry Mojžíše, s Marií, matkou Ježíše a mnoho dalších omylů a nepřesností.

3.1. Ježíš v islámu
Korán označuje Ježíšovu oběť na kříži a následné vzkříšení za omyl, protože podle islámu byl Ježíš zázračně na kříži vyměněn za někoho jiného. ” Však nikoliv, oni jej nezabili ani neukřižovali, ale jen se jim tak zdálo.” (Korán, súra 4:157) Islámský Ježíš tedy není syn člověka a spasitel, ale zázračně zachráněný Mohamedovi podobný Vznešený nadčlověk, všechno se lidem jen zdálo, žádná oběť se ve skutečnosti nestala, žádný hříšník se nad nespravedlostí popravy nevinného nemusí stydět a zpytovat svoje svědomí, silní jsou dál silní a slabí jsou dál slabí.

Možná se touto změnou islám snaží zmírnit propastný rozdíl mezi prorokem Ježíšem, který žije chudě, neloupí, nevraždí, nemá sexuální sílu 40 mužů a k jejímu uspokojování spoustu manželek a souložnic a namísto světských požitků jako drahé oděvy, šperky a vonné masti se zabývá duchovní potravou, a prorokem Mohamedem, který je jeho pravý opak.

[ke stažení: Mohamed očima svých současníků (pdf)]

3.2. Vztah islámu k nevěřícím
Nejde jen o osobu Ježíše, pochybnosti jsou také s popisem Boha. Bůh křesťanů a židů, Hospodin, nebeský Otec miluje a chrání svoje stvoření, přeje si spásu všech lidí, bez ohledu na to, jestli v něho věří nebo nevěří.

Hospodin je ke všem dobrotivý, slitovává se nad veškerým svým stvořením.” (Bible, Starý zákon, žalm 145:9)

Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.” (Evangelium podle Matouše 5:44-45)

Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý i k nevděčným a zlým.” (Evangelium podle Lukáše 6:35)

Na rozdíl od toho však islámský Alláh nařizuje nevěřící zabíjet:

Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné, dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je – taková je odměna nevěřících!” (Korán, súra 2:191)

V Koránu také najdeme několik smířlivých veršů, které Muslimové rádi nemuslimům recitují, ale tyto verše jsou v naprosté menšině (celkem jich je v celém Koránu méně než dvacetina vzhledem k počtu agresívních veršů), Tyto verše pocházejí z takzvaného Mekkánského období, kdy byl islám na počátku ještě v menšině mezi jinými komunitami a Mohamed se musel snažit získávat věřící po dobrém. Klerikové islámu dnes učí svoje ovečky tyto smířlivé verše používat tam, kde islám ještě nevládne pevnou rukou.

3.3. Vztah člověka a Alláha v islámu
Další rozdíly jsou v tom, že podle křesťanství  i židovství je člověk stvořen k obrazu božímu, má svobodnou vůli, smí se a měl by se spolupodílet na božím díle a má také možnost Boha v jeho činech následovat, přiblížit a povznést se. Tento proces je znám jako Θέωσις = Théosis = Zbožštění. Podobný koncept “vývoje člověka k lepšímu” najdeme v buddhismu, hinduismu, konfuciánství a dalších východních naukách. Théosis bývá zobrazována jako žebřík, po kterém lidé stoupají z našeho světa, do vyššího světa. Naproti jim podává pomocnou ruku Ježíš a svatí, okolo žebříku létají čerti, kteří člověka z této cesty vzhůru strhávají dolů. Ve Starém zákoně tento příběh známe jako Jákobův žebřík do nebe (stejný Jákob, který po zápase s andělem přijal jméno Izrael), v Novém zákoně to je obsaženo v osobě Ježíše, který sám na sobě ukazuje lidem, že Bůh se v něm stal člověkem proto, aby předvedl, jak se každý člověk může stát bohem: “Já a Otec (Bůh) jsme jedno, …, Kdo vidí mne, vidí Otce” (Evangelium podle Jana 10:30, 14:9) Křesťanský Bůh totiž jde člověku v jeho vlastním zbožštění naproti, podává mu pomocnou ruku, zve ho do svého světa, který Ježíš označuje jako Království nebeské a říká: “Moje království není z tohoto světa” (Evangelium podle Jana 18:36).


[Theosis]

Podle islámu to je jinak. Alláh je od člověka nepřekonatelně oddělen a o svoje božství se žárlivě s nikým nedělí. Alláh se musí pod hrozbou smrti poslouchat a uctívat, Alláh chce totálně ovládat tento náš svět a nic víc. Jakékoliv úvahy o povznášení lidí na vyšší duchovní úroveň a přítomnosti božství v osobě Ježíše nebo v jiných osobách je přísně odmítáno jako شرك = širk = smrtelný hřích uctívaní jiných osob mimo Alláha čili modloslužebnictví a polyteismus. Tuto islámskou nemožnost přímého kontaktu člověka s Alláhem také dokazuje popis islámského nebe, kam se po smrti dostávají vzorní muslimové (například sebevražední bojovníci nebo jiní vrazi nevěřících): Islámské nebe má řeky plné mléka a medu, plno dobrého jídla a k sexu dostatečnou zásobu nadržených panen a jinochů s hebkými zadečky. Islámské nebe tedy není duchovním nadzemským světem, ale idealizovaným  materiálním světem pozemským.

Oddělení člověka a božství jde v islámu dokonce tak daleko, že je v dnešní době zakázáno dělat obrazy živých bytostí a problémy jsou i s jinými formami umění a zábavy. Zobrazování je podle islámu rouhání jako projev zpupnosti člověka, který napodobuje tvoření Alláha. Podle islámu si člověk svým výtvarným uměním neprávem osobuje právo napodobovat tvoření živých bytostí. A tak každý, kdo takto napodobuje dílo Alláhovo, bude v den Posledního soudu vyzván, aby svému dílu vdechl život. A protože to nedokáže, bude za svou opovážlivost tvrdě potrestán.

Rozdíl mezi křesťanským a židovským pojetím vztahu člověka a Boha a vztahem Alláha k člověku je pro pochopení islámu zcela zásadní. Mezi ideou křesťanského Boha a Alláhem je velký rozdíl, přestože pro pořádek je potřeba poznamenat, že jméno Alláh dnes používají (zřejmě vlivem staletí trvající arabizace) také orientální křesťané (např. Koptové, Syřané, Libanonci a Chaldejci).


3.4 Sekularizace islámu
Podstatný rozdíl mezi islámem a náboženstvími, o kterých islám tvrdí, že je obsahuje, opravuje a zdokonaluje, je také ve vztahu mezi vírou a organizací společnosti. V islámu to je totalitně jednoduché: islám je nejen systém pravidel, jak se podrobovat Alláhovi, ale zároveň je propracovaným právním a společenským systémem. Islám člověku nařizuje úplně všechno, je to stoprocentní starověká teokracie. Alláh chce totální nadvládu nad světem, Islám není jen náboženství, ale i právní systém, ekonomika, umění, hygiena, stravování, rodinný život, školství, věda, státní zřízení, zkrátka úplně všechno.

Křesťanství i židovství jsou však už z předislámské doby sekulární, oddělené od státu = pozemského světa. “Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je boží, Bohu.“ (Evangelium podle Matouše 22:21) Sekularizace by měl být neoddělitelný znak pravého Boha. Podle Bible na počátku stvořil Bůh nebe a zemi (to najdeme i v Koránu) – tedy stvořil je ze sebe, sekularizoval sám sebe. Bůh a svět jsou od sebe záměrně odděleni samotným Bohem.

Podle mediálně umírněných muslimů a jejich multikulturních podporovatelů je islám náboženská víra jako každá jiná a plně slučitelná se západní civilizací, do které se mohou muslimové v Evropě integrovat. Jenže první prezident novodobé a islámské republiky Bosna i Hercegovina to ve své knize Islámská deklarace píše jinak:

Historie nezná žádné skutečné islámské hnutí, které nebylo současně politické hnutí. To proto, že islám je víra, ale současně také jedna filosofie, jedna morálka, jeden pořádek věcí, jeden styl, jedna atmosféra – jedním slovem, jeden integrální způsob života. Nelze islámsky věřit, ale neislámsky pracovat, hospodařit, bavit se, vládnout. … Islám není pouze náboženství. V tomto bodě, který označuje skutečný mezník v evoluci učení víry, se islám odlišuje od všech ostatních náboženství, doktrín i filozofií života.”  Alija Izetbegović, Islámská deklarace, díl II. – Islámský pořádek, str. 12-13.

[ke stažení Islamska deklaracija (pdf)]

Alija Izetbegović napsal pravdu. Islámský styl života je totálně odlišný od evropského. Islám není jen víra, ale styl života. Islámské právo  شريعة = Šárí’ah obsahuje nerovnost mužů a žen, nerovnost nemuslimů k Muslimům a tresty od fyzického trestání formou bití, amputací rukou, nohou apod. až po trest smrti za věci, které evropská společnost považuje za osobní soukromé věci jednotlivce, jako například ateismus, homosexualita, pití alkoholu, mimomanželský sex, odpadlictví od islámu, rouhání se Alláhovi, Koránu nebo Mohamedovi, sňatek muslimské ženy s nemuslimem a další. Někteří multikulturalisté to bagatelizují a říkají, že to jsou pravidla platná pouze “dovnitř islámské komunity”, která okolní společnost neohrožují. To však znamená, že v islámské komunitě naše pojetí lidských práv neplatí, přestože tato komunita žije mezi námi. A jak si islám prakticky představuje výkon lidských práv na území, kde vládne, to by nám mohli příslušníci mizících náboženských a etnických menšin v islámských zemích vyprávět. Jsou to mezi mnoha jinými křesťanští Koptové v Egyptě,  Iráčané a Syřané a bohužel už i Evropané: zbytky nealbánského a nemuslimského obyvatelstva v republice Kosovo, což je hodně blízko nás.


3.5. Ženy v islámu
Další rozdíly jsou ve vztazích mužů k ženám. Nový zákon říká:

Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, … Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.” (List Efezským 5:25-28),

ale Korán říká něco zcela jiného:

Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Alláh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Alláh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Alláh věru je vznešený, veliký.” (Korán, súra 4:34)


4 Původ islámu a Koránu
Podle islámské tradice Mohamed není autorem Koránu, protože القرآن = al-Qur’an = Korán mu zjevila duchovní bytost جبريل = Džibríl, která je údajně totožná s archandělem Gabrielem ale na jiných místech Koránu také se Svatým Duchem “Duch svatý je přinesl dolů od Pána tvého…” (Korán, súra 16:102). Tento Džibríl postupně předal text Koránu Mohamedovi “od Pána” během celé řady zjevení, která začala v jeskyni Hira blízko Mekky.  Přestože je islám mladší, tak podle své vlastní tradice je Korán už od stvoření světa zapsán v nebi na zlatých deskách. To proto, aby se dokázalo, že podle islámu ostatní zjevení nejsou tak dokonalá jako je islám. Jenomže Korán je plný výroků, které polemizují a odkazují se na biblické texty Starého zákona (křesťanského i židovského Tanachu) i Evangelia z Nového zákona. Korán prokazatelně obsahuje reakce na něco, co v době jeho údajného “nebeského” vzniku ještě nemohlo být napsáno.

4.1 Ďábel
Jsou uvedené rozdíly mezi naukou islámu a naukou křesťanství a vnitřní nesrovnalosti islámu dílem náhody a nebo jsou cíleně promyšleným záměrem? Pokud tomu tak je, tak kdo je skutečný autor těchto “změn”, “oprav” a “vylepšení”? Kdo změnil význam starších zjevení a přidal k nim požadavky na násilí a  zabíjení? Kdo oddělil člověka od Boha a nebeského království, kdo brání člověku v jeho spoluúčasti na božím díle, kdo zpochybnil Ježíšovu oběť a skutečný smysl jeho učení?

V Asii se od dávnověku používá zajímavá metoda na chytání opic: Kokosový ořech se vydlabe tak, aby otvor opici stačil těsně na prostrčení ruky. Pak se dovnitř vloží oříšky a past se pevně upevní. Jakmile opice otvorem prostrčí ruku dovnitř, uchopí oříšek a pokusí se vytáhnout pěst, jenže je polapena, protože ruku už neprotáhne, drží totiž oříšek. Na to, aby se opice osvobodila, by stačilo jednoduše otevřít pěst a upustit oříšek. Opice ho však upustit nemůže, protože, jak říkají Indové, je v zajetí “žádostivého srdce”.

Člověk je myslící tvor s mnohem větším mozkem, než mají opice, a proto mu místo oříšku stačí k polapení nastražená myšlenka. Člověk se stejně jako opice může snadno osvobodit, kdyby nastraženou myšlenku opustil, jenže mnohé myšlenky není snadné opustit. Především ty, které starověk připisoval jedné velmi inteligentní duchovní bytosti, která dokáže člověka dokonale oklamávat díky své vysoké inteligenci a kráse. Tou bytostí je ďábel = διάβολος = diávolos (odvozeno z řeckého slova přeházet, rozházet, klamat). Tímto ďáblem, ať už to je konkrétní bytost nebo to je ve skutečnosti podobenství kolektivního vědomí zlé části lidské společnosti, polapený člověk  má pocit, že nastraženou myšlenku nesmí opustit, bojí se, že by ji zradil a také mu hrozí krutý trest od stejně lapených bližních. Oklamaná mysl člověka je tímto pevně lapená jako ta zavřená opičí pěst uvnitř pasti, která nechce pustit oříšek.

Samozřejmě, názor, že islám jako anticivilizace byl  sestaven Ďáblem, který se za Boha jen vydává, aby lidi svedl od správné cesty k Bohu, obrátil je proti sobě, uvrhnul lidskou civilizaci zpátky do barbarství, je velmi kontroverzní. Tohle Muslimové, kteří nedokáží myslet bez svého oříšku, považují za nejvyšší rouhání, které se samozřejmě bez jakékoliv diskuse trestá smrtí.

4.2 Pekelné plameny a tajemný Burák
Mohamed byl v raném islámu zobrazován obklopen plameny.  Na cestování údajně používal bájné zvíře pojmenované Burák (لبُراقا = al-Buráq), které je popisováno jako tělo většího osla nebo menší muly s křídly a lidskou tváří. Takto Buráka v 9. století popsal perský učenec al-Buchárí, autor mnoha islámských nařízení známých jako حديث‎ = hadíth = hadís, což je něco jako islámský katechismus, popis pravidel, nauka a výklad víry. Totální zákaz zobrazování totiž začal islám praktikovat až později.


[Mohamed na Buráku]

Burák vypadá jako řecký čtyřnohý, okřídlený a bezruký kentaur.

[starověká socha Buráka]

Plameny mají v islámu stejný význam jako v křesťanství svatozář. Jenže plameny v křesťanství označují Peklo. Křesťanští čerti bývají často zobrazováni s křídly (protože to jsou padlí andělé) a místo lidských nohou mají kopyta. Velmi podobně byli ve starověku zobrazováni okřídlení perští démoni, kteří sloužili pohanským bohům. Historikové tyto starověké obludy z různých kultur blízkého Východu nazývají kentauroid.

[perský démon]

Podobnost islámského Buráka s křesťanským čertem a záměna svatozáře za pekelné plameny je zarážející. Připomeňme si ještě, že okřídlení tvorové se zvířecím tělem a lidskou tváří byli dávno před islámem v pohádkách a pověstech mnoha národů velmi často používáni jako dopravní prostředek – stejně jako Burák, na kterém cestoval Mohamed.

[indický bájný pták Garuda]

4.3. Alláh je větší
Korán označuje Boha slovem Alláh, kde začáteční al- je určitý člen v arabském jazyku, takže přesněji al-Láh. Arabsky Láh znamená mužský tvar slova bůh, božstvo (ženská forma by byla Lát).  Kterého boha jméno Alláh doopravdy označuje? Muslimové používají mantru الله أكبر = Alláhu Akbar! V překladu to znamená: Alláh je větší! Tedy větší a ne veliký, jak se často nesprávně říká. Alláh je větší než kdo? O jaké porovnávání Alláhovi jde?

[čtěte článek: Byl Alláh pohanským božstvem, které mělo tři dcery?]
http://www.czdl.cz/byl-allah-pohanskym-bozstvem-ktere-melo-tri-dcery/

 

5. Číslo 666 a islám
Uvedený rozbor nám říká, že něco není v pořádku. Známe dokonce tři velmi podivné okolnosti zapsané přímo v Bibli a Koránu, kde islám usvědčuje sám sebe, že může mít souvislost s biblickou Šelmou, která ovládá svět, nutí lidi, aby se jí klaněli jako kdyby ona sama byla větší a mocnější než pravý Bůh. První sdělení je přímo ve struktuře Koránu, druhé sdělení je samotná grafická podoba čísla 666 a třetí sdělení odhaluje číselnou hodnotu 666.

5.1  verš 666 v Koránu
Prvním sdělením je 666. verš Koránu. Tento verš je součástí 4. súry na pozici 176:

Ty, kdož opovrhují službou Alláhovi a kteří jsou pyšní, ty Alláh shromáždí u Sebe všechny. Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm Alláh dá plnou odměnu jejich a rozmnoží jim z dobrodiní Svého; a ty, kdož byli pyšní a opovrhovali službou Jemu, ty potrestá trestem bolestným. A nenaleznou vedle Alláha ochránce ani pomocníka žádného. (666. verš Koránu, súra 4:176)

Shoda s Šelmou je zarážející. Ale v Koránu jsou i mnoho dalších veršů (celkem víc než tři sta), které podobným způsobem mluví o  zabíjení nebo jiném násilí a nenávisti, takže vysvětlení, proč 666. verš odpovídá vlastnostem Šelmy, můžeme objasnit sice malou, ale ne nulovou pravděpodobností.

5.2 Tvar znamení 666
Druhým sdělením je grafická podoba samotného čísla 666. V prvním století se čísla zapisovala jinak než dnes. Židé, Řekové, Římané a později také Arabové i další národy včetně nás Slovanů měli svoje vlastní systémy psaní celých čísel vesměs založené na přiřazení číselných hodnot písmenům národní abecedy. Proto v řečtině, kterou apoštol Jan psal, se používal znak α (alfa) pro číslo 1, β (beta) pro číslo 2, γ (gamma) pro číslo 3, a tak dál. Další písmena řecké abecedy označovala desítky, stovky a okolo písmen se ještě psaly různé pomocné symboly. Číslo 666 potom vypadá jako trojice řeckých písmen chí (600)+ksí (60)+stigma (6) (ς = stigma je koncový tvar písmene σ = sigma) s čárkou nad nimi takto: χξς . Rukopisnou podobu čísla 666 z nejstarších dochovaných rukopisů Bible ukazuje obrázek.


[chí 600 + ksí 60 + stigma 6]

A jak to souvisí s Islámem? V Islámu se používá obrázek dvou zkřížených šavlí jako symbol svaté války – džihádu. Má ho ve znaku několik islámských států, je například ve znaku Saúdské Arábie. Dvě zkřížené šavle vypadají jako řecké písmeno χ = chí (600).


[Džihád]

Řecké písmeno ξ = ksí (60) s čárkou nahoře vypadá jako na výšku postavené slovo Alláh napsané v arabském písmu.


[Alláh – ksí]

A do třetice, znak ς = stigma (6) vypadá podobně jako arabská kaligrafická klička “bism”, kterou překládáme “ve jménu”.

Dohromady to znamená, že když budeme pokládat tři řecké znaky za jim tvarově velmi podobné arabské písmo, vyjde nám nápis:  bismillah džihád = džihád ve jménu Alláha. Toto znamení nosí islámští svatí bojovníci jako například sebevražední teroristé, Tálibánci, členové al-Ká’idy atd.

A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch” (Apokalypsa 13:16)


[Džihád ve jménu Alláha]

Je to jen náhoda, že řecky zapsané číslo Šelmy 666 má tvary jako arabský nápis “Džihád ve jménu Alláha”, přestože arabské písmo v době psaní Apokalypsy ještě neexistovalo?

5.3. Číslo 666 jako součet čísel jména
Poslední, třetí sdělení, se týká hodnoty čísla 666.  Jak už bylo řečeno, v minulosti se na zápis celých čísel používala písmena abecedy. Proto bylo možné spočítat hodnotu čísla jména. Numerologové to tak dělají dodnes. Známe to také z židovské Kabaly a dalších starověkých a středověkých nauk. Arabové stejně jako Řekové a Židé používali a dodnes používají svoje písmena jako čísla. Muslimové si dodnes na rozdíl od křesťanů, kteří se k čarování s čísly staví rezervovaně, velmi rádi vypočítávají hodnoty čísla svého jména. Úplně stejně, jak to píše apoštol Jan:

…  kdo má rozum, ať sečte číslice té Šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.” (Apokalypsa 13:12-18)

Na sečtení číslic, jak nám radí apoštol Jan, můžeme použít islámský on-line program k výpočtu součtu číslic jména.  Zde uvedený program patří indickému muslimskému spolku Alavi Bohras a je volně dostupný na adrese (http://alavibohra.org/abjad%20arabic%20calculator/arabic%20numeric%20value.php).

Napíšeme li arabsky  رسول العرب بمكه = rasul al Arab bi Mekkah = prorok Arab v Mekce, dostaneme hodnotu 666.

[Prorok Arab v Mekce = 666]

K tomu ještě jedna zajímavost: Součet jména  الله = Alláh dává podobnou hodnotu: 66.


[Alláh = 66]


Závěrem
Tento článek předložil možné souvislosti mezi zkázou světa popisovanou v biblické Apokalypse a islámem. Jak jsme napsali v úvodu, možná se jedná jen o souhru několika velmi zvláštních náhod. Ale je také možné, že naše civilizace má před sebou velký problém s islámskou anticivilizací, před kterou se nás starověká moudrost pokusila svými tehdejšími vyjadřovacími prostředky varovat a nabídnout nám radu a pomoc:

Střežte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Po jejich ovoci je poznáte. Což se sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce. Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. A tak je poznáte po jejich ovoci. Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů? A tehdy jim prohlásím: Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.”  (Evangelium podle Matouše 7:15-23)

“… klekali před drakem, protože dal té Šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: „Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?” (Apokalypsa 19:4)

A bylo jí (Šelmě) dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou.” (Apokalypsa 19:7)

Ale Šelma byla zajata a s ní i falešný prorok, který k její cti činil zázračná znamení a svedl jimi ty, kdo přijali cejch Šelmy a klekali před jejím obrazem.” (Apokalypsa 19:20)

V tomto článku nebyla biblická řečtina přepisována do latinky podle pravidel klasické starověké řečtiny, ale podle předpokládané výslovnosti v době vzniku diskutovaných textů.

 

[prohlédněte si tohle video z YouTube]
http://www.youtube.com/watch?v=JIXdFjuAJ-w

 

zdroje

řecká čísla z písmen:
http://en.wikipedia.org/wiki/Greek_numerals

arabská čísla z písmen:
http://en.wikipedia.org/wiki/Abjad_numerals

muslimský on-line kalkulátor na výpočet čísla jména:
http://alavibohra.org/abjad%20arabic%20calculator/arabic%20numeric%20value.php

článek o původu měsíčního kultu v islámu:
http://www.czdl.cz/byl-allah-pohanskym-bozstvem-ktere-melo-tri-dcery/

článek božstvo islámu je jiné než Bůh křesťanů a židů:
http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/c/315554/Bozstvo-islamu-je-jine-nez-Buh-krestanu-a-zidu.html

on-line Bible:
http://www.biblenet.cz/

on-line Korán uspořádaný do tematických celků jako například nenávist k nevěřícím, vztah k ženám atd.:
http://www.koranoislamu.cz/

theose člověka:
http://en.wikipedia.org/wiki/The_Ladder_of_Divine_Ascent

Ďábel:
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8E%C3%A1bel

 

klíčová slova

číslo 666, apokalypsa, džihád, bismillah, Mohamed, Burák, Džibríl, Ďábel, Alláh, křesťanství, Ježíš, theose, apoštol Jan