4. září 2017

Účastnil jste se semináře, kde vysvětlovali, jak hromadně sepisovat trestní oznámení či udání na spoluobčany kvůli jejich komentářům na sociálních sítích a jak takové příspěvky rozpoznat. Četla jsem váš článek o této akci, kde varujete před cenzurou a ohrožením svobody vyjadřování. Jak vážný dopad mohou mít podobné semináře?

Cyklus seminářů vznikal zřejmě jako doprovodná agenda k chystané novele trestního zákona. Tu ale ministerstvo spravedlnosti mezitím odložilo, proto lektoři trestně právní rozměr Hate Speech neakcentovali. Vyznělo to v podstatě ve smyslu: zákon zatím není, ale máme přeci i další, také účinné, metody, jak lidem zavřít pusu už teď. Jak by seminář vypadal v případě platnosti novely, to je dobrá otázka. Takže “zatím dobrý”, ale se špatnou prognózou.

Kolik lidí se semináře zúčastnilo a jakého věku?

Přihlášeno bylo 22 lidí a převažovaly tam dvě skupiny: čerství absolventi humanitních a pedagogických fakult a pak zasloužilí ZŠ/SŠ pedagogové středního věku. Obvykle s dalšími specializacemi, jako je výchovný poradce nebo metodik prevence. Zda je někdo na seminář poslal, nebo šlo o jejich vlastní iniciativu, netuším.

Během této přednášky jste se několikrát pokoušel diskutovat, ale nebylo Vám to v podstatě umožněno. Jaký jste měl z celé akce dojem?

Měl jsem dojem, že prosazují agendu, o jejímž “přínosu” jsou sice přesvědčeni, ale zároveň vědí, že své přesvědčení nemají čím argumentačně podložit. Bylo vidět, že si debatami na toto téma prošli už v minulosti. Na seminář nepřišli diskutovat, ale vyskládat argumenty pro podporu svého úhlu pohledu. A to jsem jim kazil.

Už se objevily nějaké reakce na Váš článek? Ať už jako podpora, nebo naopak?

Píší mi desítky lidí, většinou mi vyjadřují podporu nebo děkují. Snažím se odpovědět všem. Vyloženě negativní reakci jsem zaznamenal zatím jednu, ale moudrý z ní moc nejsem: “Tobě stačí k životu málo co … trocha nenávisti, trocha lží, trocha negativismu a populismu …. gratuluji, prohrál jsi prohrál jsi svůj život ….”. Zřejmě narážka na Zemana.

Co si v souvislosti s touto událostí myslíte o projektech typu HateFree Culture? Je vhodné, aby je podporoval stát?

Přijde mi to zcela nesystémové – o politickém směřování země mají přeci rozhodovat volby. Pokud jsou zde struktury, které z veřejných prostředků vyvíjí politickou činnost, aniž by pro ni získaly podporu alespoň části veřenosti v regulerních volbách, je cosi špatně. A s demokracií to pak nemá už moc společného. Ostatně soudím, že HateFree musí být zrušeno. 🙂

A jaké mínění máte o Člověku v tísni či festivalu Jeden svět?

Jde o politickou organizaci, snadno vmapovatelnou do politického spektra ČR, ovšem maskovanou za fasádou obecně prospěšné činnosti. Takový hybrid. Ale renomé těchto neziskovek klesá, lidé rádi přispějí potřebným, ale neradi na propagandu. Takže věřím ve zdravý selský rozum. Festival Jeden svět na školách je pak zvláštní směsicí lidských práv a kulturního relativismu ve službách multikulturalistické agendy. Nepřijatelnou především proto, že systematicky cílí na děti.

V poslední době se diskutuje o financování právě neziskových organizací, zákazu některých zemí, aby tam neziskovky placené ze zahraničí fungovaly i v souvislosti s převozem migrantů. Jaký je váš názor?

Byla to otázka času. Žádná země přeci nebude dlouhodobě podporovat, a ani tolerovat, organizace, které ji svou činností trvale poškozují. Vznešenost myšlenky, pod kterou se tak děje, nebo mediální zázemí či krytí takových aktivit, to vše jen oddaluje okamžik odpovídající reakce. Ke které nakonec stejně dojde. Otázka je, zda na to už není pozdě.

Poslední dobou bývá na Facebooku skutečně zablokována řada lidí, častokrát z řad antiislámských aktivistů. Vznikají centra, kde lidé pročítají příspěvky a pak nahlašují podle nich závadný obsah. Dostáváme se do doby, kdy se i v České republice budeme bát nahlas říci, co si myslíme, abychom nebyli trestáni?

Ano, ta doba se přiblížila. Takovým okénkem do budoucnosti může být situace v sousedním Německu, kde se už tyto věci prostě veřejně neříkají. Doma u večeře tak děti slyší pravý opak toho, co ve škole. Trochu to tedy drhne v bývalé NDR, kde jim to asi něco připomíná, ale německá nátura velí zatnout zuby a držet krok. Kuriozní je případ opakovaného zrušení německých účtů XY-Einzelfall na Twitteru, které jen agregovaly články z oficiálních médií. Už ani to se tam nesmí, dávat fakta vedle sebe, nedejbože do souvislostí.

Do boje vyráží i neziskovka In Iustitia, která najímá „cenzory“. A není sama. Domníváte se, že některé z nich mají politický podtext? Tedy ovlivňovat veřejné mínění?

InIustitia není obecně příliš známa a není o ní ani moc slyšet. O to aktivněji se ale věnuje korespondenci s žalobci a advokáty, v konkrétních kauzách domnělé diskriminace nebo projevů nenávisti. Cílem je nátlakovou intervencí docílit maximálního nebo alespoň vyššího trestu za dané provinění. Přitom zaměstnávají např. Terezu Cajthamlovou, která se známým extrémistou Karlem Goldmannem veřejně oběsila “typického Čecha”. Dovedete si představit ten povyk, právě z této organizace, být to třeba “typický Afghánec” nebo Nigerijec? Pokrytectví, absurdita a snaha škodit, to mne napadá spíš, než politický podtext. Která strana by toto veřejně podpořila?

Přednášíte na vysoké škole, jaké zprávy máte z vysokých škol například z humanitně zaměřených oborů, jejichž studenti se často zaměřují na proimigrační činnost a multikulturní aktivity?

Je to pro mne jiný svět. Svět, kde přání vyhrává nad realitou. Kde věc je dobrá, pokud je myšlena dobře, i když tak trochu nefunguje. Studenti z technických škol většinou k tomuto způsobu myšlení neinklinují. Občas z humanitních kruhů slyším takové argumentační perly, že člověk jen zírá, kde zůstala logika, kauzalita, smysl pro měřítko nebo udržitelnost. A absolventi těchto škol pak zírají, kde zůstala možnost uplatnění. Takže vše je vlastně v pořádku. Tedy pokud se neuchytí v některé z mnoha neziskovek, ale to se dostáváme nazpět, na začátek.

A cítíte Vy sám možnost se svobodně vyjádřit v univerzitním prostředí?

Já tohle přísně odděluji. Jsme technická škola a mikroprocesor nemá s politikou přece nic společného. Takže se vyjadřuji, ale vždy soukromě a za sebe, jako občan. A vždy mimo akademickou půdu. Kéž by to platilo obecně, zejména na výše zmiňovaných fakultách. Ale politická vyjádření se svého času objevila například i na oficiálním facebooku rektora ČVUT, takže to zdaleka není jen problém humanitního vysokého školství.

Jak vnímáte postoje Pražanů a tamní společnosti, co se migrace týká?

Praha je na jednu stranu více kosmopolitní, takže je v tomto smířlivější. Ale, na druhou stranu, už v ní začíná být přítomnost lidí z migrační vlny také patrná. Stačí se projet noční linkou centrem, nebo projít večer po Václaváku. Takže bude přibývat lidí s přímou negativní zkušeností. Navíc se dá předpokládat, ze pokud se, nedejbože, ČR také ocitne v hledáčku islámského terorismu, bude cílem pravděpodobně Praha, nikoliv venkov. Pak by se ten poměr asi rychle vyrovnal.

Co soudíte o tom, jak se Evropa vyrovnává s migrační krizí? Často v rozhovorech slýchám, že západní Evropa je už ztracená a měli bychom ochránit Evropu východní. Jsou taková vyjádření přehnaná?

Nevyrovnává. Migrační krizi balkánské stezky Evropě “vyřešila” malá Makedonie, zavřením vrat v plotu u Idomeni. Donutila tak Merkelovou dojednat urychleně dohodu s Tureckem na zastavení migrace na jeho březích, aby tak předešla humanitární katastrofě v Řecku. A mohla to navíc vydávat za svůj úspěch. Italské pokračování migrační vlny pro změnu zastavila až nedávná výstražná dávka z kulometu na lodi libyjské pobřežní stráže. Po ní se z SAR zóny stáhli i Lékaři bez hranic, kteří tam jako poslední dosud zůstávali. Ale Aquarius už je v těchto hodinách zase zpátky, takže je to řešení neúplné, dočasné. Ono to trvalé už asi ani nebude možné, všechny chyby v politice lze nějak napravit, ale ne ty v politice imigrační. Kór v tomto měřítku.

Jaký je Vás recept na řešení této situace?

Pro západní Evropu žádný, tam je demografický vývoj už celkem lehce predikovatelný. Ty země, tak, jak jsme je znali, skončí. Obětovaly svojí kulturu a identitu na oltář idejí humanismu. Záměrně nepíšu multikulturalismu, protože to žádná idea, hodna oltáře, není. Jen zpětné pojmenování důsledků nefungující asimilace, abychom mohli s dobrým pocitem ještě chvíli nefungovat. Než si někdo všimne, že celá slavná integrace je v mnoha případech jen přechodnou fází ke vzniku paralelních společností. Rozklad vyspělých kultur těmi méně vyspělými je ale z historie opakujícím se leitmotivem, takže jsme v této zkoušce opět asi neuspěli. A pro nás se to tedy redukuje na otázku, zda se stát tím vytouženým Západem, a spolu s ním postupně zaniknout, nebo zůstat ekonomicky nepřitažlivým Východem, a ještě chvíli si charakter země udržet.

Domníváte se, že Evropská unie chrání jedno z našich základních práv, tedy svobodně se vyjadřovat?

Vždy, když nějaká ideologie narazí na své limity, má dvě možnosti. Buď se zreformovat, nebo ten náraz vydávat za své zdárné pokračování. Ale na to je potřeba zavřít ústa všem těm, kdo to tak nevidí, a utáhnout šrouby. A přesně to se teď v EU děje.

Otázky kladla Zuzanou Koulová (Parlamentní listy), odpovídal Pavel Cimbál ([email protected])